Mratínský potok č.5

V dalším pokračování seriálu nás paní Milada Stroblová seznamuje se svým postřehem o malé schopnosti krajiny udržet vodu v Ďáblicích:

Co učinil déšť u pramene Mratínského potoka.

Letos 14. srpna 2020 jsme pod vrcholem Ládví, na jehož úbočí byla v dávné minulosti založena komunita, jejíž život se rozvíjí do dnešních dnů, pocítili přívalový déšť velké intenzity.  Už jsem v některém ze svých textů psala, že pokud mi čas dovolí, dokumentuji život v Ďáblicích fotograficky.  Ukončila jsem svoji profesi restaurátorky uměleckých děl.  Mám dost času, věnuji se této zálibě více. V  restaurátorství nebylo možné přistoupit k staletí neopravovanému oltáři tak, že očistíme jen to, co je dostupné z podlahy, barvami opravíme jen nám sympatická místa. Čistila jsem oltáře od exkrementu holubů, ničila jsem červotoče, plísně. K mému životu patří, stavět se k realitě jako celku.  Takto se snažím komplexně vidět  život v Ďáblicích. Fotograficky dokumentuji i to, co není k pochlubení. Jde však o závažné dějinné události.

Do týdne po dešti jsem s fotoaparátem šla polem mezi statkem a skládkou dokumentovat, jakou škodu napáchal déšť na lánu velikosti okolo 85 hektarů ve svahu od rozvodí Labe a Vltavy. Publikuji zde několik fotografií. Podobné deště proběhly i na jiných místech naší republiky. Shlédla jsem dokument, který natočil tým ČT „Nedej se." V tomto štábu je i pan Gasiorovič, který pře léty natáčel rozhovor v Ďáblicích o skládce. Dávám tu  link  Nedej se +. Ve filmu jsou dokumentovány škody způsobené na polích i na nemovitostech. Publikované fotografie Ďáblic jsou z místa, kde členové Rytířského řádu Křížovníků s červenou hvězdou, možná již ve 13. století  (jsem přesvědčena ve velké úctě k půdě a pokoře před Stvořitelem přírody), obdělávali půdu, chovali dobytek. Po druhé světové válce bylo pěstování plodin a chov dobytka směřovány novými cestami. Dnes se však dozvídáme o neschopnosti orné půdy zadržet vodu. Chybí humus z hnoje, lány jsou příliš velké, sucha střídají přívalové deště, humus je splavován do vodních toků.  Zvolený směr  - průmyslové zemědělství, se nyní jeví ne zcela dobrý.  Co je třeba neodkladně učinit?  O tom se hovoří, méně se koná.

Nemohu jinak, můj vztah ke krajině, k obci Ďáblice,  mě vede  k tomu, že  jako laik o problémech píši a fotografie nabízím k prohlídce,  k zamyšlení. Se svými fotografiemi seznamuji ty, kteří s problémem mohou něco udělat. Na chyby upozorňuji co nejmírnějším způsobem. Vnímám však, že časem je třeba se ozvat hlasitěji.

Na jaře roku 2019 jsem do Ďáblického zpravodaje nabídnula text, jehož součástí byla edukativní pasáž o tzv. agrolesnictví., které má napomoci erozi půdy zastavit. Zadržet vodu v krajině.  Čtenáři Žlutého webu Martina Tumpacha jej znají.

To, že v Česku jsou příkladní zemědělci, kteří realizují agrolesnictví, se ví. O tom je rozhovor v Ekolistu. Dávám link.

K fotografiím ze srpna letošního roku přidávám fotografii Ohrady z roku 2008, kdy jsem poprvé stav rybníka dokumentovala.

https://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/hospodarte-na-svych-pozemcich-setrne-ke-krajine-a-do-8-let-budete-v-zisku-rika-oceneny-zemedelec-martin-smetana

https://www.ceskatelevize.cz/porady/1095913550-nedej-se/220562248410025-eroze-pole-v-nenavratnu%20%20/

Milada Stroblová

stav 2008

2020 stav ryvbníka

půdní eroze

od cyklostezky do Ohrady

S ornici do Ohrady

Alena Marušiaková,
2020-11-07
přečteno 487x

[Zpět]